#4 Maliny, sláma a vypraná prostěradla 

Příběh: 

Někdy mám pocit, že si léto nepamatuju v obrazech, ale v barvách. Ten den bylo ticho. Vzduch voněl po vypraném prádle, které se na šňůrách houpalo jako bílé plachty bez cíle. Slunce do nich tisklo vzory listí. V dlani jsem držela misku malin – zralých, měkkých, rozpadajících se v barvě, která by v tubě nesla jméno "rudá vzpomínka". Za plotem se vlnilo pole. Slámově žluté, prašné. A já jsem si pomyslela: tohle je paleta, kterou bych si chtěla zapamatovat. Ne motiv. Ne tvar. Jen tu barvu dne. 

Edukační okénko: 

Vzpomínky jako podklad pro paletu. Barva v sobě nese náladu. A nálada je často silnější než konkrétní předmět. Když budete příště malovat, zkuste nezačít tím, co chcete namalovat – ale jaký pocit si přejete zachytit. 

Zeptejte se: 

• Jakou barvu má ticho?

• Co nosí léto ve stínech?

• Jak chutná zralost na paletě? 

Praktický úkol pro tvůrčí skicák:

• Vzpomeňte si na jeden letní okamžik, který si pamatujete skrze smysly. 

• Popište ho dvěma větami na stránku.

• Pod něj namalujte tři odstíny – klidně jen jako skvrny. Takové, které tu vzpomínku nesou.

• Bez tvaru. Bez kompozice. Jen barva. Čistá a pravdivá. 

• A možná právě z těchto drobných cvičení jednou vznikne obraz, který bude vonět po slunci a malinách.